FILOZOFIE TRENÉRA


Mojí trenérskou filozofií je nabídnout svým svěřencům, co možná nejvíce dostupných možností jednotlivých technik, abych podpořil jejich individualitu a našel nejpřirozenější variantu provedení, která bude zároveň technicky přijatelná. Proto mám zájem setkávat se s mezinárodními trenéry, díky kterým získám nové pohledy a donutí mě k přemýšlení nad více možnými cestami k úspěchu. S tím souvisí celoživotní vzdělávání a hledání novinek. Pokud sám neumím například nějakou fintu, těžko ji hráči můžu dobře předvést. Proto se musím sám hodně učit a pracovat na sobě, abych vizuálním typům dokázal nabídnout dostatečně kvalitní ukázku. Jsem především technickým hráčem a trenérem, takže považuji techniku za stěžejní oblast v tréninku badmintonu, ale neopomíjím ani kondiční přípravu, mentální cvičení a rozvoj taktiky.

Jsem přesvědčen, že každého hráče nejvíce omezují v dalším rozvoji jeho slabé stránky. Proto se věnuji hledání těchto buďto technických nedostatků nebo obecnějších oblastí, na kterých je potřeba zapracovat. V případě špatného pohybu analyzuji zásadní chybu a věnuji se navedení k odstranění stěžejní příčiny. Tyto pokroky a pilování techniky si rozděluji do několika výkonnostních úrovní. U dospělých hráčů postupuji v odstraňování chyb postupně. U dětí mám vysoké požadavky na precizní zvládnutí hned od útlého dětství, což se v pozdějším věku musí vždy vyplatit. Protože by to děti moc nebavilo, tak vymýšlím možné motivace jako jsou výzvy, hry a soutěže, abych je podpořil ke správnému nácviku.

Díky vlastní zkušenosti s aktivní hráčskou kariérou a dlouholetou tréninkovou přípravou pod vedením několika trenérů se snažím přizpůsobovat hráčům, aby se oni nemuseli přizpůsobovat mně. Také mi ohromně prospěla mezinárodní akce v Dánsku, na které jsem se setkal s řadou trenérských stylů. Od každého profesionála jsem si něco vzal a snažím se ho v sympatických přednostech napodobovat a některé věci třeba i inovovat.

Moje práce nekončí odchodem z tělocvičny. Dobrý trenér nad hráči, technikou a další přípravou musí přemýšlet. Je nezbytně nutné si chystat přípravy, vést si evidenci tréninků pro vyhodnocení stanovených tréninkových cílů. Stejně tak hráče testovat a vést je k vedení tréninkových deníků. Hráči ze zkušenosti ocení osobní přístup a zájem v přátelské rovině s jasně stanovenými pravidly. Jsem zastáncem demokratického vyučovacího stylu a považuji ho jednoznačně za nejlepší.

Důležitým bodem je vztah mezi trenérem a hráčem. Zní to zvláštně, ale pokud si s hráčem lidsky "nesedneme", tak další spolupráce nemůže mít adekvátní výsledky. Tento bod může větší měrou ovlivnit trenér, když pracuje s hráčem individuálně a s hráči jako s kompaktní sociální skupinou. Řadě patologickým jevům se dá předcházet a vybudovat dobrou partu lidí, která se dovede navzájem podpořit.

V případě potřeby v některé ze sportovních věd mám cenné kontakty na vyzkoušené odborníky, mezi kterými nechybí fyzioterapeutka, sportovní psycholožka, kondiční trenér, výživový poradce a lektor školy pohybu.

© Tomáš Voves
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!